Generálka 1986 -1990
Divadelnímu souboru je už čtyřicet let. V divadle se k oslavě schází stará garda s mladšími kolegy, přichází i oficiální hosté. S těmi prvními bylo dobře, ti druzí si udržovali odstup. Nazývali všechny lidovými divadelníky.
Další řádky budou patřit inscenaci, zapsané v historii divadelního souboru nesmazatelným písmem – Generálce Jeho Veličenstva od Jiřího Hubače. O jejím místě mezi ostatními hrami svědčí i to, že se udržela na repertoáru šest let a dosáhla neuvěřitelných třiapadesáti uvedení.
Hana Franková dostala roli prosté ženy, která přijede na sv. Helenu za Napoleonem /Josef Hromádka/, aby si s ním vyřídila své účty. Spočítá mu, na kolik jí přišla smrt jejího muže, který padl v bitvě. Činí za to odpovědným velkého vojevůdce. Přichází za ním ve chvíli, kdy je slavný muž přístupný debatám, protože sám zchudl v nejhlubším smyslu toho slova. Nemá ani peníze, ani moc, ani úctu, ani sebeúctu. Jenom času a nečinnosti má tolik, že to snad je jediné, o co by si přál být ještě okraden. Je-li však přístupný Napoleon, nejsou přístupní angličtí vojáci, kteří ho na ostrově hlídají. A proto generálka Josefína, která během krátké doby ovládla nejen celou Napoleonovu domácnost, ale snad i srdce velkého muže, musí sv. Helenu opustit.
Zajímavý a námětem vděčný text poskytl souboru šanci využít síly působení živých herců, moci vtáhnout diváka, se kterým dýchá stejný vzduch, do děje. Mistrně napsaná hra s písničkami měla premiéru 18.3. 1987. Účinkující zažili i krásné pocity z hraní před vyprodaným hledištěm. S výpravou pomohla přední česká scénografa paní Jana Zbořilová, smějící se i slzy ronící diváky herci zažili nejen doma, ale i v Mariánských Lázních, Horažďovicích /dvě krajské ceny/, Karlových Varech, Zbirohu a v Radnicích. Generálka byla jistotou: věděli jsme, že bude mít vždy ohlas, a tak panovala pohoda. Všichni tvůrci mají na ni hezké vzpomínky.
Trochu ve stínu výjimečné Generálky zůstala i další úspěšná hra tohoto období, francouzská fraška Brouk v hlavě /poprvé 27.6.1989/.
Na vtipné scéně a v pěkných kostýmech prof. Jany Zbořilové se uplatnilo třináct herců – někteří poprvé. Že náročná práce nebyla marná, potvrdilo čtyřiatřicet představení i pokračování členství všech nováčků v souboru.
Za zmínku stojí v tomto pětiletí určitě i porevoluční dvojí spolupráce souboru s městským lázeňským orchestrem – bylo to v jevištních kompozicích k výročí narození Karla Čapka.
V roce 1990 se objevuje poprvé úmysl /podpořený několika zkouškami/ uvést Podivné odpoledne Dr. Zvonka Burkeho od Ladislava Smočka.
Jiří CINGROŠ