+420 354 542 641

DIVADLO BOŽENY NĚMCOVÉ

MKS - MĚSTSKÉ KULTURNÍ STŘEDISKO FRANTIŠKOVY LÁZNĚ

csenderu
REZERVUJTE SI VČAS SVÉ VSTUPENKY
PODÍVEJTE SE NA NÁŠ PROGRAM
PRONÁJEM DIVADLA
Nabízíme možnost využití prostoru divadla k pořádání nejrůznějších společenských akcí.
Vstupenky je možno zakoupit Po – Pá od 13 do 15 hodin v pokladně divadla (přední prostřední vchod Divadla B. Němcové, přízemí), nebo objednat v této době na telefonu +420 354 542 077

Okouzlení 1976 – 1980

Toto pětiletí začíná oslavami. Divadelnímu souboru je třicet let, patří do okruhu vyspělých souborů a ví se o něm. K třicetiletí dostal pozdravné dopisy a medaile od mocných až z Plzně.

Režisérovi vadí zahálející kvalitní herečky, a tak porušuje staré divadelní zásady a staví hru na ženách. Samozřejmě se mu to vymstí a ve hře Nataši Tanské Případ finského nože se např. v roli Soni vystřídají tři herečky. I další inscenace si nekladla vyšší cíle než pobavit lázeňské publikum – nastudovala se hra na františkolázeňském jevišti již osvědčeného Itala Benedettiho Nepoznává mě…

A pak přišlo duchovní pohlazení diváků i všech zúčastněných při realizaci: hráli se Nušičovi Truchlící pozůstalí a Vančurovo Rozmarné léto. Setkání s těmito díly zanechalo ve všech trvalé dojmy. Na jevišti se podařilo vytvořit neopakovatelnou atmosféru. S výtvarnou stránkou  nezištně pomáhal vynikající profesionální scénograf Michal Hess.

Branislav Nušič neobyčejně trefným způsobem odkrýval zákoutí lidské duše, přímočaře a bez zábran vykreslil člověka v mezní situaci. A setkání s krásnými postavami, i když jiného ražení, pokračovalo v Rozmarném létu. Všechny ovlivnila magická síla Vančurova slova – přečtěte si se mnou jakési motto inscenace: „Můj básníku, toť příběh sestavený málem zbůhdarma. Vždyť jej tak dobře znáš! Vypracoval jsem jej bez umění a stěží si zaslouží tvou chválu. Což naplat. Proutek proutkařův se stále ohýbá nad těmito spodními vodami. Nenalezl jsem pramen, vyhlub sám na popsaném místě jámu a vykruž cisternu, z níž pijí jehničky.“

Ale jak už tomu v podobných případech bývá, aby nebylo radosti příliš, nebylo souboru dopřáno dohrát tyto hry do vyčerpání a nedostatku poptávky. Provozování začala v případě Truchlících pozůstalých komplikovat devizová vázanost díla, ale i emigrace a nemoc. Nepřízeň osudu stihla i Rozmarné léto. V roli Anny se vystřídaly tři herečky, v roli Majora dva herci a po vítězství inscenace na oblastní přehlídce se vinou při organizaci do Františkových Lázní nedostavila porota, vybírající na Jiráskův Hronov.

Neskromně ale dodávám, že obě zmiňované hry jsou ve Františkových Lázních dodnes připomínány nejen v souboru, ale i pamětníky z řad diváků.

Jiří CINGROŠ